Co jste ochotni udělat pro partnera snů?

Jsem trochu v rozpacích.
Ve facebookové skupině jsem položil otázku:
Jak daleko bychom byli ochotni jet na výlet za “partnerem snů”.
A našly se i odpovědi, že maximálně do 100km nebo nikam, má přijet za mnou.
A tak kladu otázku:

Skutečně hledáte protějšek (partnera-partnerku) nebo chcete být sami?

Nebo si jen každý vysvětlujeme jinak slovo „partner snů“?

A co když to chápeme stejně? Pak mě to děsí!

Hned na úvod. Za „ženou snů“ bych jel klidně 1000km i dál. Když by bylo třeba letět, letěl bych. Vždyť je to dívka snů!
Co si pod tím představuji? Ženu, která by splňovala všechny mé představy o dokonalé partnerce, na které si jen vzpomenu.

Že je to nereálné?

Na to se ale nikdo neptal. V zadání bylo „partner snů“, a tak neodpovídám na kdejakého Lojzu ze squatu! Ale na nabídku partnera snů. Neřeším první, šesté nebo poslední rande.
Dovolím si fantazírovat a odpovím.

Zkusím připodobnit:

představte si, že muži mohou snít o setkání s nějakou známou modelkou, zpěvačkou, herečkou… (třeba Jennifer Aniston) a ženy snící např. o setkání s Bradem Pittem.

Odpověděli byste stejně – max. do 100km?

Brad Pitt je v Praze, ale do Prahy to mám 105km, tak mu řeknu, že na to kašlu? A protože jsem žena, tak si zasloužím, aby přijel on za mnou. Tečka?!
Osobně bych, i za mojí oblíbenou osobností, jel velmi daleko.

To je ale stále nicotné oproti tomu, kdybych chtěl jet za ženou mých snů.

Nezní jen to scifi sousloví tak neskutečně lákavě? Jen proto ji poznat, vidět, zažít…

Má představa byla následující:

muž nebo žena snů, která má ještě na týden pronajatý srub v Alpách v neuvěřitelně krásné přírodě. Za srubem jezero, na něm lodička s piknikovým stolkem. Ve srubu krb, vedle srubu velká terasa s krásnými výhledy.
Stačí to? Ještě ne?
Dobře, přidáme…
Vedle terasy venkovní vířivka. V jedné místnosti domácí kino s obr gaučem, masážními křesílky. Za srubem krytý bazén, do kterého by se dalo doplout proskleným tunelem ze srubu. Každý den by docházela služebná, která by navařila všemožné pochutiny a uklidila.

Jen byste si užívali tu krásu, relax, přírodu.

Jde to snad přenést do Prahy? No nejde. Je tedy jediná možnost. Přijet tam.
Osobně bych za něčím takovým „originální místo s nezapomenutelnými zážitky, s programem, co se neodmítá“ jel těch 1000km i třeba jen za kamarádkou. A to se přeci nedá srovnat s partnerkou snů.
Proč mít představy jen omezené. Proč nepovolit uzdu svoji fantazii. Proč být svázán předsudky a společenskými pravidly, pokud mé možnosti jsou podstatně větší?

Pořád si myslím, že jediný důvod, proč jsem četl některé ty (mně) nepochopitelné komentáře je, že každý má jiné možnosti, jiná zranění a každý si vysvětlujeme jinak napsaná slova.

Není ale virtuální svět především o psaných slovech?

O co všechno můžeme přijít, když špatně pochopíme něčí napsanou nabídku? Když se nedoptáme a necháme předsudky a pohodlnost, aby nám to zhatily?
A co kdyby někdo správně chápal, co je myšleno „partnerem snů“ a přesto byl ochoten investovat do schůzky s ním tolik energie, co by se rovnala (v lepším případě) 100km?
Jsme skutečně natolik zklamáni předchozími zkušenostmi, že pro fantasii není místo? Ani pro snění? Je to sice neuchopitelné, ale potřebujeme to. Stejně jako lásku. Také ji nechytneme, nekoupíme, ale potřebujeme ji.

A že v životě žádní partneři snů neexistují?

Na tom přeci nezáleží, vždyť ani my nejsme partneři snů.

Nikdo není dokonalý.

Ale to neznamená, že do začínajícího vztahu jsme ochotni investovat jen trochu. Abych se nezadýchal, abych nemusel víc, než ten druhý. Abych nedal najevo hned na začátek, že…

Právě hned na začátku bychom měli dát najevo, že o vztah stojíme.

Že pokud se tam objeví někdo podobný partnerovi snů, že jsme ochotni udělat „cokoliv“.
Protože chceme žít v partnerství, pro které máme energii, lásku, fantazii, odhodlání, kompromisy, ohleduplnost, nadšení, radost,…
A nebo nemáme. A o partnerství nestojíme.

Jen chci říci, že často sklidíme tolik, kolik jsme zaseli.

Že někdy žijeme zbytečně z předchozích negativních vzorců, které se nesnažíme změnit.

Že někdy naše ohleduplnost a obavy omezí naše možnosti pro náš neprospěch.

A to je velká škoda a krok zpět k radostnějšímu životu.

Buďte otevření novým výzvám, příležitostem. Často přehodnocujte vaše přesvědčení a aktualizujte pozitivním směrem.

Láďa Hanousek