Když Tě miluje, chce s tebou trávit co nejvíce času!

Souhlasím s tím, že by si partneři měli dát prostor. Že by si měli ponechat své hobby, i když ho nesdílí s druhým, že by si měli ponechat přátele a utužovat s nimi vztahy. Že chvíle, co netráví společně, mohou zpestřit jejich vztah – je o čem povídat, každý má čas na sebe.
Ale já vnímám partnerství tak, že

partner by měl být na 1. místě.

Před hospodou, před sociální sítí, před kamarádem, před prací,… (To neznamená, že nemůžeš jít do hospody, na sociální síť,…)
Ideální by bylo, kdyby to takto nastaveno měli v páru oba
Myslím, že když to tak jeden nemá a čas věnuje více něčemu nebo někomu jinému, pozná to snad každý.
Když s vámi často nesnídá, nevečeří, nepovídá si, nechodí spát, nejezdí na výlety…
Proč? Protože nemá čas? Výmluva, výmluva a zase výmluva.

Každý máme času stejně. Tedy 24h. Je jen na nás, pro co se rozhodneme. Čemu nebo komu ho věnujeme.

Jsou sice různá výjimečná období. Když podnikáte, kdy je práce extra hodně, když jste nemocní, když se o někoho staráte apod. Nebo když rekonstruujete nebo stavíte, ale to období nesmí nikdy trvat dlouho.

Pak už totiž věnujete čas někomu jinému než partnerovi.

A jak říkám,

kdyby lidi v partnerství věnovali tolik času svému partnerovi (vymýšlením a realizováním společného programu), jako věnují cizím lidem na sociálních sítích, to by stoupla spokojenost u lidí v partnerství!

Pro každého je únosné něco jiného. Každopádně pokud jeden nevěnuje druhému dostatek pozornosti, dříve nebo později to má dopad na spokojenost partnerství.

A s jakým nastavením jít do vztahu?

Měl jsem příspěvek, kde jeden muž tvrdil, že už do vztahu jde s takovým nastavením, že to bude jen na pár let. Že ze zkušenosti a statistiky přeci ví, že moc vztahů nevydrží dlouhodobě, tak to má takto nastaveno…

Chápu, že to může mít někdo takto nastaveno s ohledem na předchozí životní zkušenosti.
Ale kladu otázku:

Když jde někdo do vztahu s tím, že se mu dřív nebo později rozpadne, může vydržet navždy?

Když vaše důvěra v druhého od začátku není úplná, může vztah prospívat?
Nebo je snad narušena důvěra v sebe sama?
Já šel do vztahu s tím, že vydrží navždy. Že bude krásné nejen dlouhodobé soužití, ale i společné stáří. Tak, jak to vidím u některých párů, kterým se to podařilo.
Zatím to tak mám 22let.
A kdyby mi to nevyšlo?

Budu mít představu o novém vztahu stejnou. „Navždy“.

Investovat do něj maximum ze sebe(to nemusí znamenat maximum podle představ někoho jiného), vztah rozvíjet, pracovat na něm. Snažit se prožívat co nejvíce společných krásných chvil, zážitků, které budou vztah obohacovat. A hlavně důvěřovat protějšku, protože bez toho to, podle mě, nejde.
Ano, procento těch, co jim to vydrží na celý život, je málo. Ale nemáme kvůli tomu věřit, že nějaký vztah by nám mohl vydržet na celý život?

Jaké procento je, že vyhrajete ve Sportce miliony? Daleko menší a kolik tisíců lidí neustále sází…

Často je naše realita ovlivněna naší představou, přesvědčením, hodnotami.

Pokud jsou negativní, nemůžeme se divit tomu, že se nám budou dít negativní události.

Ano, v partnerství zodpovídáš jen sám za sebe.

Druhého nemůžeš ovlivnit, nemůžeš mu dát mantinely, které by ti vyhovovaly.

Můžeš mu ale dokazovat, že o vztah s ním stojíš.

Že je pro tebe kdykoliv číslem jedna. Že může jít na večírek s přáteli, protože mu důvěřuješ. Že může věřit v tebe stejně silně, jako věříš ty v něj.

Věřím, že pokud do vztahu jdeš s tímto přesvědčením, na rozdíl „stejně jednou skončí“, budeš se v něm cítit líp, bez ohledu na to, jak nakonec dopadne.

A on skončí! To víme všichni jistě. Protože tu nejsme věčně.
Ale tu dobu, co tu jsme, si můžeš vymazlit podle sebe. Nastavit si vlastní pozitivní hodnoty, protože ty Ti nikdo nevezme.

Užívat si každý společný okamžik a těšit se na sebe, pokud nejste zrovna spolu.

Netvrdím, že je to jednoduché. Že životní zkušenosti – vzorce se nás nesnaží ovlivnit. Často se jim to daří. Jen chci říci, že

úspěch v partnerství je především o nastavení mysli obou zúčastněných.

O energii, co do vztahu oba dávají. O toleranci a ohleduplnosti. O důvěře a lásce. O tom, že toho druhého chceš mít po svém boku na tvé životní cestě.
Věnujete dostatek pozornosti lidem, které máte rádi? A vidíte, kolik času do vás investují ostatní?

Ať dokážeme najít tu správnou míru a dokazovat lidem, že je milujeme. Ne frází “miluji Tě”, ale tím, že jim dáme pozornost, náš čas!

Láďa Hanousek